Říjen 2014

Krátce o admince.

30. října 2014 v 9:16 | Leonax |  Informace o blogu!
Stojím u obyčejného zrcadla, které mám ve svém pokoji a prohlížím se.
Vidím sedmnáctiletou dívku s tmavě kurdrnatými hnědými vlasy a zelenohnědýma očima.
Má na sobě krásné starobylé šaty, které tak s oblibou nosí, doplněné šperkem.
Kromě zajmů, oblíkat se né zrovna podle poslední mody, velice ráda čte a píše.
Takže lze očekávat, že v její nejoblibenější místnosti, knihovně, tráví nejvíce času.
Z jejich očí lze vyčíst, že je velice citlivá, milá, hodná a upřímná, což je také pravda, protože i ráda pomáhá druhým.
A málo kdo ví, že taky dokáže být pěkně vzteklá, pokud ovšem k tomu má důvody a občas zmatkuje, ale to asi každý.
Ale co je nejhlavnější?
Se svým životem je naprosto spokojená.

Leonax


Znovuzrození!

29. října 2014 v 18:42 | Leonax |  Informace o blogu!
"Leonax!" řekl kdosi.
Pomalu a ztěžka jsem otevřela oči a snažila se rozpoznat, kde se nacházím.
Hlava mi třeštila, že bych je nejraději zase zavřela, ale to co jsem spatřila mi to nedovolilo.
Nacházela jsem v nějaké zvláštní, skoro prázdné místnosti, až na židli se stolem, na kterém se nacházel notebook.
Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby okolo toho stolu nestály, mně úplně cizí, postavy.
"Rád tě opět vidím zpět." promluvil znova ten hlas, co mě probudil.
Rozhlédla jsem se po místnosti, ale nikoho kromě lidí, od kterých ten hlas určitě nevycházel, jsem neviděla.
"Kdo jsi? A proč řikáš zpět? Vždyť jsem tady nikdy nebyla." podivila jsem se.
"Ale byla, jen si to nepamatuješ. Věř mi, není podstatné, kdo jsem, ale hlavní je to, že máme hodně práce."
Absolutně jsem nechápala o čem to mluví a už vůbec ne, co tu vlastně dělám a proč tají svou identitu.
Pomalu jsem se začala zvedat na nohy, ze země, kde jsem předtím ležela a vydala se pomalými kroky směrem k postavám, abych u nich, možná našla odpovědi.
Očekávala jsem, že přijdu-li k nějaké postavě, pohne se, popřípadě udělá jiný pohyb, než to samé co doposud, ale žádný pohyb neproběhl.
Mám ho snad udělat já?
Po chvíli jsem zvedla ruku a chtěla se dotknout ramene jedné z postav, když mě zarazil opět neznámý hlas.
"Oni neví, že tu jsi. Nevidí tě, takže není možné se jich ani dotknout. Ty, které zde vidíš, tě kdysi jistým způsobem znávali." řekl a na chvíli se odmlčel.
"Ale mohou znát znovu. A nejen oni, ale i mnozí další, pokud pro to něco uděláš."
"A co když neudělám?" vyhrkla jsem, aniž bych si to předem nějak rozmyslela.
"Pak ztratíš svého něco cenného, co už nebudeš moci získat nikdy zpátky." odpověděl mi.
"Tomu nerozumím." zavrtěla jsem hlavou.
"Nemusíš, časem pochopíš. Každopádně mohla by sis, alespoň ty lidi prohlédnout, třeba ti to něco dá."
Aniž bych si to nějak rozmýšlela, podívala jsem si postavu stojící hned u mě, té které jsem se chtěla prve dotknout a zarazila se.
Nejen, že vypadala úplně jinak než já - dívka v šatech a s mírně rozcuchanými hnědými vlasy - ale pohybovala se.
Bylo to, jako by se nacházela v obraze, nebo na nějakým jiným místě, než je tato místnost.
Právě stála u skříně a vybírala si nějaké kalhoty - pro mě zcela nevhodné, nosila jsem totiž pořád jen šaty - a každou chvíli odbíhala k počítači a něco do něj psala.
Celá udivená jsem přešla k další postavě a nestačila se divit, že se tam odehrávalo něco podobného.
Jak to, že jsem si toho předtím nevšimla?
"Proč mi to ukazuješ?" zeptala jsem se, protože už mi začínala docházet trpěnlivost, z toho, že jsem pořád nic nechápala.
"Vidíš támhle ten notebook? Ten je, řekl bych, tvůj. Co takhle se do něj kouknout?"
Další nejasné vysvětlení.
Každopádně jsem se raději na nic jiného neptala a vydala se ke stolu.
Usedla a zapla ho.
A první co vyjelo, byla adresa http://blog.cz/ a můj, kdysi, blog http://jentakstranky.blog.cz/ a mně všechno došlo.
Musela jsem se až pousmát, když se počet lidé okolo mě zvýšil.
Ty postavy, které jsem zde viděla, byli dřívější návštevníci mého blogu.
A pokud budu pokračovat ve psaní, činnosti, která mě baví, lidé mě budou jistým způsobem opět znát.
Cennost totiž spočívá v dělání, které nás baví a čínní šťastními.

A proto:

Již dlouho bylo spánku na tomto blogu.

Je čas zase začít psát.

Nechť započne znovuzrození blogu!


Leonax